Nedokončená touha

Stála tam bledá u dveří,
nebyla ani zlá,
věděla, že jí nevěřím
i kdyby odešla.
Ty jsi mě náhle rozpoznal,
vystoupil ze svých snů,
byla to ona, kdo nám dal
poslední hodinu.

Rf.
Nedokončená touha,
nedokončené vyznání,
jen věčná cesta dlouhá
a zvony v dálce vyzvání.
Nedokončená láska,
pár nedokončených vět,
vítr dál vane ze skal,
jak otáčí se svět.

Jsme si tak blízce vzdáleni,
na dosah od sebe,
utíkáme jak zmámení
vzhůru až do nebe
a potom dolů zpět na zem,
rychle a ve chvatu.
Možná, že jednou otevřem
třináctou komnatu.

Rf.

Slova, jen slova kolem nás
a prázdno za nimi,
nikdo na tebe nemá čas,
jdou živí s mrtvými,
ten zástup stínů nevidí
tvůj strach ze samoty.
Jak rád bych tě teď pohladil
tak jako před léty.

Rf.
 

Milan Valenta na Facebooku
 


Reklama: ---