Na druhém konci světa

Nad polem slunce zapadá,
víno a teskná nálada,
jediné, co mě napadá,
je milování.

Brzy už bude k půlnoci,
mraky stoupají k měsíci
a my chodíme v ulicích
až do svítání.

Rf.
Neznámá,
daleká cesta,
letadlo neodlétá.
Tak sama,
uprostřed města,
na druhém konci světa.

Jdou dny a noci bez cíle,
stejně tak dobré jako zlé,
jen vlastní obraz v zrcadle
tě neporaní.

Desítky cizích příběhů
odnese vítr za běhu,
jak stopy v písku na břehu,
jak pohlazení.

Být sama sebou na chvíli,
jak oheň, co vše zapálí
a zem a vodu rozdělí,
jak narození.

A rozlétnout se do všech stran,
jak ptáci, jako oceán
a v jeho vlnách bez zábran
plout k zapomnění.

Rf.

Nad polem slunce zapadá,
víno a teskná nálada,
jediné, co mě napadá,
je milování.

Na kopci z věže kostela
písnička zvonů dozněla,
jsi dítě, a už dospělá,
jsi k nepoznání.

Rf.

 

Milan Valenta na Facebooku
 


Reklama: ---